Hry s hudbou a techniky muzikoterapie

Soubor hudebně-terapeutických činností a dalších aktivit pro děti a dospělé
Hudba, pohyb a dramatické postupy k sobě neoddělitelně patří. Smysl hudby byl vždy spatřován v tom, že má na jednotlivce a skupiny pozitivní a uzdravující vliv. Učitelům, rodičům, vychovatelům, terapeutům a všem, kdo chtějí rozvíjet hudební a pohybové dovednosti dětí i dospělých, autor nabízí manuál her a metodických postupů, ve kterých dominuje hudba. Hudba a rytmus se spojují s pohybem, slovem a fantazií. Uváděné techniky a hry lze využít nejen k hudební a dramatické výchově, ale i k prevenci či terapii problémových jevů a sociální patologie.

Počet stran: 248

Ukázka z knihy:

Hra ruky

cit pro rytmus
rytmický pohyb
a pro spolupráci

Jde o jednu z nejoblíbenějších her mnoha indiánských kmenů, včetně slavných Apačů: Dvě družstva (skupiny A a B) sedí naproti sobě a každé má na počátku hry dvacet hůlek (kamínků atp.). Třetí družstvo C vytváří rytmickou hudbu bubny, škrabkami, klepáním dřevy a kameny o sebe atd. V jejím rytmu si skupina B mezi sebou podává dřevěnou kuličku. Někdo ji podá, někdo to jenom naznačí.

Naproti sedící řada hráčů, skupina A, pozorně sleduje jejich pohyby. Když má někdo ze skupiny dojem, že bezpečně ví, kde kulička je, tleskne a křikne: dost! Hudba i podávání se hned zastaví a ten, na koho hádající ukáže, musí otevřít obě dlaně. Když kuličku má, získává hádající pro svou skupinu bod, tedy jednu z hůlek družstva naproti. Když neuhádl, musí jednu hůlku dát druhé skupině. Potom kulička začne putovat v rukou družstva A a hádá družstvo B.

Varianta: Hrají pouze dvě skupiny. Jedna bubnuje a současně sleduje druhou, která se před ní pohybuje v rytmu a podává si kuličku. Hra v obou případech končí, když jedna ze skupin získá všechny hůlky protihráčů. Lze hrát i ve stoje. (Podle dr. Z. Kubici z Náprstkova muzea)

Na houslaře

taktilní kontakt
představivost
spolupráce

Veselá motivovaná série masáží v rytmu hudby. Dvojice hráčů stojí tak, že jeden má před sebou záda druhého ohnutého v pase. Ten je „dřevem“ – kmenem stromu. Houslař mu záda v rytmu dobře proklepává a „dřevo“ přitom zní.

Hráči ve dvojicích vytvářejí vlastně dva soustředné kruhy. Asi po minutě se rozloučí a zatímco vnitřní kruh zůstává stát na místě, vnější kruh se pootočí. Hráči v něm popojdou ve směru hodinových ručiček o jednoho partnera dál. Vzniknou tak nové dvojice. V nich je hráč z velkého kruhu zase houslařem a dělá další pracovní operaci na novém „dřevu“ před sebou. Lehkými údery malíkovou hranou na záda např. „strom poráží“.

Po minutě se kruh zase pootočí a houslaři v nové dvojici strom „rozřezávají“ pilou (malíkovými hranami na zádech druhého naznačují řezání). Po dalším pootočení v nové dvojici dřevo „hoblují“ – jezdí druhému „hoblíkem“ pěstmi podél páteře. Lehká rytmická hudba inspiruje houslaře k pohybům.

Druhý ze dvojice „dřevo“ si může při téhle kratochvíli říci, jestli chce „hoblovat“ (smirkovat, natírat) více a nebo méně silně, může si také bručet, vrnět a křičet atd.

Po chvíli, nebo až se kruhy dotočí a setkají se původní dvojice, si hráči role vymění. Z mistrů houslařů jsou stromy a noví houslaři je zase důkladně proklepávají atd.

Varianty této hravé motivované masáže s hudbou ve dvojicích:

pianista hraje na klavír (tím je druhý hráč);
bubeník hraje paličkami na buben (A je buben, B jsou paličky);
sochař hněte hlínu nebo kuchařka těsto;
kapky deště a kroupy padají na střechu (záda a hlava druhého);
jemný vánek čechrá hustou trávu na louce;
nůž potírá máslem krajíc chleba atd.

Hra poskytuje lehkou masáž, zábavu i potěšení ze společensky přijatelné formy doteku. Je třeba, aby při ní hráči („dřeva“) v malém kruhu dobře a volně dýchali a aby vyjadřovali nahlas zvuky (ne slovy) svoje pocity. Je vhodné si takhle pro osvěžení zahrát i ve škole v lavicích uprostřed hodiny.

Upozornit na sebe

sebepoznání
komunikace

Hráči improvizují v prostoru pohybem na hudbu a po chvíli přitom některý z nich na sebe upozorní libovolným způsobem – do někoho strčí, klekne si, vyleze na židli, dupne atp. Ti, kteří si toho všimnou, hned nahlas oznámí jeho jméno a on si jde sednout.

Tanec pokračuje a po chvíli na sebe upozorní další. Ostatní (včetně přihlížejících) opět zavolají jeho jméno atd. Když potom skončí i ten poslední, sedneme si v kruhu a povídáme si. O tom, kdo a jak na sebe upozornil, kolikátý byl v pořadí, a o tom, zda to víceméně nesouvisí i s tím, jak je zvyklý na sebe upozorňovat v životě. Jednoznačným soudům se však vyhneme, ponecháme vždy prostor pro různé, i protichůdné výklady.

Na dirigenty

vztah k hudbě
rytmus
a rytmický pohyb

Pustíme si některou dynamickou část koncertu pro klavír a orchestr. Poslechneme si ji a pak si při ní hrajeme na dirigenty a sólisty. Kdo chce, ten diriguje orchestr, zatímco ostatní „hrají“ na imaginární klavír. Pak se vyměníme.

Na vláčky

rytmický pohyb
hravost
a sebenáhled

Trojice hráčů se drží v pase v řadě za sebou. Pustíme svižnou rytmickou hudbu a vláčky při ní začnou jezdit. Libovolnými směry prostorem ve svižném tempu a dělají přitom š-š-š-š... Vláčky se hledí vyhýbat navzájem a postupně zvyšují rychlost.

První a druhý v trojici (lokomotiva a tendr) pak zavřou oči. Vidí jenom poslední – strojvůdce. Jeho pohyby teď předává střední – tendr – lokomotivě, která má dlaně za jízdy před sebou jako nárazníky. Vláčky jezdí opět různě, ale pomaleji.

Potom si to hráči v trojicích vymění: udělají čelem vzad a ze strojvůdce je lokomotiva a naopak.

Nakonec si povídáme o tom, kdo se jak cítil v roli strojvedoucího, který řídí, v roli tendru, jenž příkazy předává, a v roli mašiny, která povely vykonává a je řízena.

Putovní plyšák

cit pro rytmus,
rytmický pohyb
a pro spolupráci

Obdoba indiánské Hry ruky pro nejmenší. Děti stojí v kruhu těsně u sebe. Uprostřed stojí jedno z nich – hadač. Jakmile hudba začne hrát, podávají si v kruhu za zády (víceméně do rytmu) plyšového medvídka. Tajně, aby hádající nevěděl, kdo ho zrovna má. Kruh se přitom může pohybovat.

Pokud si hadač myslí, že určitě ví, kdo má zrovna medvídka, tleskne a hned zvedne ruku. Hudba přestane a on na dotyčného ukáže. Když se splete, hra pokračuje, jestliže uhodl, jde hráč, který měl medvídka, do středu kruhu.

Tajný dirigent (zpěvák)

rytmický pohyb
empatie
sebeovládání

Připravíme si orchestrální nahrávku a pošleme jednoho hráče za dveře. S ostatními si tiše domluvíme, kdo bude tajný dirigent, co má dělat, a pozveme prvního. Pustíme hudbu a všichni dirigují. Řídí však svoje pohyby a jejich změny podle tajného dirigenta, kterého stále nenápadně sledují. Příchozí má během jedné (dvou) minuty uhádnout, kdo je tajný dirigent. Když se mu to podaří, jde odhalený hráč za dveře a hra se opakuje. Když hadač neuhádl, jde znovu za dveře.

 Dva kruhy

rytmický pohyb
hbitost
sebeprosazení

Hráči ve dvojicích vytvoří dva kruhy. Jeden z každé dvojice je vždy součástí vnějšího a druhý vnitřního kruhu. Oba si dobře prohlédnou svého partnera a otočí se tak, že stojí vedle sebe pravým ramenem. Vedoucí hry začne hrát nebo pustí rázný pochod a oba kruhy se v jeho rytmu dají do pohybu. Vnější pochoduje po směru hodinových ručiček, vnitřní v protisměru. Po zastavení hudby má každý co nejrychleji najít svého partnera z dvojice a chytit ho za ruce. První celá dvojice vyhrává.

Pozn.: Pochod můžeme střídat s polkou, valčíkem a jinými rytmy, ve kterých se hráči pohybují.